K nezastavení

Whoosh, missed me? Neměla jsem o čem psát, a místo nuceného vymýšlení jsem tomu dala prostor a čas. Avšak začalo se mi stýskat. Měla jsem několik konceptů, ale nebylo to „ono“. Rozhodla jsem se tedy Vás informovat o tom, jak se mám a co dělám.

Poslední dobou jsem zaměstnaná prací i po pracovní době, jelikož se mi nedaří kočírovat post-work stress ve svém volném čase. Tudíž se to podepisuje na mé celkové náladě.

Dnes se však cítím dobře, lépe než za poslední dobu, a jak mi píše horoskop v denním přehledu, jsem připravena čelit novým výzvám. (Horoskopy odsuzuji, co si budem. Avšak tato appka, nabízí denně zajímavé motivační postřehy, a jsou většinou tak „obecné“ a nenucené, že si v tam každý najde to své. Doporučuji. Nic tím neztratíte.)

Udělej si radost

Určitě jste už o tomto určitě slyšeli, protože to přece jenom není žádná novinka. Projekt FutureMe.org. Napiš si email a pošli si ho do budoucnosti. Jednoduché. Přitom stačí jeden jediný email napsaný před několika měsíci, roky a celý váš den bude úplně jiný. Dá vám možnost zamyslet se nad tím, na jakém místě se nacházíte a nejenom z geografického hlediska.

Šťastný princ a jiné pohádky – Oscar Wilde

V poslední době jsem hodně četla. Ačkoli vzhledem k situaci se orientuji na literaturu spíše dětskou. Hádejte proč…

I přesto, že by se toto nedalo označit jako klasické pohádky, které známe z dětství, tak zaslouží speciální místo na poličce. Především Oscara Wilda mám v oblibě. Píše opravdu kouzelně a jeho díla se krásně čtou. Navíc mají v sobě zakořeněné jakési mravní poučení či poukázaní, které nebije do očí. Je spíš takové skryté a jemné. Jednoduše je servíruje jako tu nejlepší delikatesu, kterou si dokážete představit. Ačkoli po zakousnutí zjistíte, co se ve skutečnosti skrývá uvnitř.

Netroufnu si říct, která pohádka je nejlepší, nebo která se mě nejvíce dotkla. Všechny jsou úžasné a nesou určitou emocionální tíhu.

Dopisy lásky – Božena Němcová

Ještě do nedávná jsem si představovala pod jménem Božena Němcová ženu, která věnovala svůj život psaním pohádek a dále pak je nudných textů zařazených do žánru typické, jak já ráda říkám, pro poetické drama.

Na střední škole byl člověk nucen si vybrat povinnou četbu k maturitě a i přesto, že ráda čtu, bylo to pro mě utrpení a volila jsem menší zlo. Na seznamu bylo i dílo Babička. Tu jsme již během několika hodin během literatury probírali a opravdu jsem nemohla pochopit, co je na tom tak úžasného, a tak vzácného. Proto jsem si ji k maturitě raději nedala. A už se k ní nevracela.

Time out, prosím

Nejsem nijak politicky založená, a ani se nijak nevyjadřuji k nějakému sociálnímu problému. Mám samozřejmě svůj názor, ale nijak ho nikde nešířím. Ovšem…

Můžete mi někdo vysvětlit, co se to děje? Ať si rozkliknu v tuto chvíli jakýkoliv zpravodajský portál, nebo do ruky vezmu jakýkoliv tištěný plátek, jediné o čem se dnes mluví je pandemie, panika a zajímavé pojetí statistiky. Tohle je přesně jednoduchý návod, jak vyvolat paniku mezi lidmi, co netuší, které vlastně bije.

Stres, stres a zase stres

Známe to asi všichni. Stres – ze školy, z práce, z rodiny,… Každodenní problém, který se snažíme neustále kočírovat, řešit a nebo odsouvat na další dny.

Poslední dobou jsem byla dost vytížena prací. I přes to, že nedělám střídající se směny, přesčasy či jiné, stejně domů přicházím unavená, a to i hned na začátku týdne. Poté, místo abych dělala něco produktivního či se věnovala svým zájmům, sedím doma a zírám tupě do ničeho. Na nic nemám náladu a nejraději bych šla spát hned v šest večer. Moc mi to vadí a ráda bych chtěla trávit volný čas jinak.

Nedávno jsem si pořídila z antikvariátu přibližně třináct nových knih, samozřejmě klasiky, protože já v podstatě nic jiného vlastně nečtu (kromě fanfikcí, ale ty nepovažuju za plnohodnotnou literaturu). Samozřejmě, že čtu, ale ne tak, jak bych si přála, protože ne vždy mám tak úplně náladu a sílu vnímat text před sebou. Kupí se mi tedy nepřečtené knihy do vysokých sloupů, ale stále jich není dost. Naštěstí nákupy v antikvariátech, jak kamenných tak internetových, nerozplakávají moji peněženku.

Malé ohlédnutí přes rameno

I přesto, že jsem se minule zmiňovala o novém začátku, nedalo mi to a udělala si průzkum blogů, které jsem kdyby sledovala, zda stále existují, a jak se změnil jejich obsah.

Je velmi smutné vidět, že mnoha blogů bylo opuštěno či dokonce smazáno. Jistí autoři však zůstali a, byť nepravidelně, přidávají nové články. Pokud si vytvořili nové aliasy, těžko už je asi dohledám. Některé však na jiných adresách nedalo takovou práci najít. Jiné jsem našla již dříve čirou náhodou. Tudíž z toho vyplývá, že se neustále motám v těchto okruzích a blogování se těžko vzdávám.

Před takovými šesti až osmi lety to byla doba blogování, kde jsme všichni vydávali články na české platformě. A to byla ta nejlepší éra. Publikovali jsme si naše deníčky, ukazovali světu vlastní tvorbu, sdíleli fotografie, doporučovali si hudbu navzájem, psali o knihách a filmech,…

Nový začátek

Po tolika letech zpátky v sedle blogování. Mám z toho zvláštní pocit. Ani nevím, kolikrát jsem již takovýto nový začátek psala. Vysvětlovala důvod, slibovala svým čtenářům,…Prostřídala jsem již několik různých blogů, kde ke každému se vázal jiný příběh a obsah. Některé jsou dávno smazané a ostatní jsou už zapomenuté. Není však správné se k nim vracet a oprašovat je.

To samé je jako s deníky. Určitou dobu si deník píšete, ale po čase už Vám nepřipadá správné do nich psát, protože nejste ten samý člověk, jako na první popsané stránce. A tak deník zavřete, založíte či schováte, a už se k němu vracíte pouze výjimečně z důvodu nahlédnutí či připomenutí. Na to si založíte zcela nový deník. Zaznamenáváte nové a jiné okamžiky.

Tento blog na této adrese byl založený minulý rok na jaře a teprve až teď mi připadá, že nastala ta správná chvíle vydat nějaký první článek.